Pravonínský fejeton

O pravonínské soutěži rodinných dvojic se po kraji vyprávějí legendy v takové míře, že se donesly i ke mně – nešachistovi. V dnešní době jsou zvěsti o skvělé organizaci, báječné atmosféře turnaje, nebývalých věcných cenách, dortech, potravinových koších i štědrých sponzorech více než podezřelé. Nedalo mi to. Co když je to všechno holá fáma? Co když lidi střečkují pro pár párků zabalených v celofánu? Anebo to vůbec není pravda a Pravonín neexistuje? Začalo mě zajímat, co za tím je. Bylo třeba být u toho, a tak se zrodil nápad.

První šok přišel záhy, neboť se dne 18. 2. 2012 měl uskutečnit teprve 4. ročník té pravonínské zimní šarády. Protože dobře znám jednoho šachového nadšence, bylo třeba ho přesvědčit, aby se zúčastnil a mě vzal s sebou jako hrající doprovod. Jenže v tom byl zádrhel: nepatřím do rodiny. Pod záminkou tučné výhry, skvělého umístění a medaile se však nechal obloudit a napsal na všechny strany. Záhy přišla kladná odpověď od pořadatelky turnaje paní Filipové. Abychom nebudili zájem, přidaly se k nám ještě dvě rodinné dvojice, a to klučičí dvojčata Vašákovi a děd a vnuk Mojdlovi. Naše dvojička z nich byla nejsilnější a nasazena do turnaje jako jedenáctá.

Kýžená sobota nadešla. Ranní ledovka způsobená doznívající ruskou zimou nám komplikovala cestu, ale můj cíl byl nadosah. Ve vozu byla cítit značná nervozita, která se vesnici od vesnice stupňovala, až po Malovidech přišel Pravonín. Ihned bylo jasné, že tam nebudeme ani první ani jediní. Zaparkovali jsme před vchodem, neboť špionáž bylo nutno zahájit neprodleně. V přestrojení a suverenitou sobě vlastní vcházím dovnitř, kde to žije: děti klopýtají přes sebe, zmatek nad zmatek v šatně, otevřený záchod. O nějaké organizaci zatím nemůže být řeč. Zaplatíme účastnické poplatky a jdeme na průzkum terénu. U dalšího vchodu do auly nás přivítá kbelík na vodu kapající ze stropu a stánek s občerstvením, kde si lze překvapivě za 1,- Kč koupit dobrotu. Očima vybírám strategické stanoviště, na kterém nechávám věci věcmi a běžím do chumlu k pódiu. Při pohledu na něj přicházím o řeč. Takže to byla pravda: cenový fond předčil tu nejbohatší tombolu a dorty rozličných tvarů, barev a velikostí provoněly celé okolí.

Důkaz místo slibů: bohatý cenový fond až oči přecházely. Zdroj: ŠK Pravonín

Dostáváme vlastní ceduli se jménem družstva a s úderem 10. hodiny se začíná příjemný projev pořadatelky, starostky, ředitele turnaje i hlavního rozhodčího a za pár minut už začíná turnaj. V hlavě mám zmatek, vedle mě sedí šachista s přehnaným očekáváním a já s černofigurální sestavou nastupuji proti malému Jakubu Vojtovi s vědomím, že mé šachové znalosti jsou mladší než ty jeho. Zatímco vyměňuji, co se dá, a řítím se do pěšcovky, kterou neumím, už máme bod, který získal Petr nad panem Matoušů. K tomu, abychom měli dva body, je třeba míti Filipa a kupu zkušeností, a tak svoji partii prohrávám. Vašáci nastoupili jako 28. proti favoritům turnaje Tomáši Vojtovi a Martině Krejčiříkové a skončili bez bodu stejně jako 41. nasazení Kryštůfek Mojdl s dědou hrající proti Šťastným.

Vašáci v 1. kole. Zdroj: ŠK Pravonín

Druhé kolo bylo ještě ostřejší: posunuli jsme se sice kvůli mně na 13. místo, ale je pořád ještě začátek a stát se může ledacos. Petr hraje jak o život a David Matoška proti němu nemá šanci. Já nabízím remízu jak o život a proti panu Janovskému nemám šanci. Cítím, že hraji v silném družstvu a proti sobě nerovným a není v mých silách být lepší. Je zle. Osudové bylo 2. rozlosování také pro Mojdlovi, kteří nastoupili proti Vašákům. Vašáci smetli soupeře 2 : 0.

Nečekaný los 2. kola Vašáci vs. Mojdlovi. Zdroj: ŠK Pravonín

Záblesk naděje a vystřízlivění ze zklamání přišlo ve třetím kole. On na černých, já na bílých nastupujeme jako 9. proti Zelíkovým. Soustředím všechny znalosti z šachu a z psychologie na jediné místo. S ledovým klidem rozestavuji naučený kulaťák a dávám soupeři po pár tazích pěšcem vidličku na koně a střelce. Černý kůň musí pryč. Protože se znám, nabízím remízek a mám to za sebou. Jenže spoluhráč má potíže. Asi podcenil mladšího soupeře Jonáše Zelíka a najednou o figuru a dva pěšce míň bojuje o přežití. Čas kvapí a voda stoupá. Celé hrací pole je plné zápletek, skoro všichni už dohráli. Poslední vývoj na šachovnici je dramatičtější než hon na lišku. Petr má ale malé šance a nakonec podává soupeři ruku. Máme zatím 2,5 bodu.

Petr proti Jonášovi, já proti Zbyškovi. Zdroj: ŠK Pravonín 

Ondra Vašák hrající na první šachovnici s panem Mejzlíkem prohrává, Martin naopak vyhrává nad paní Mejzlíkovou. Po třetím kole mají Vašáci 3 body. Kryštof Mojdl s dědou opět na soupeřky nestačili. Ačkoli zatím bez bodu, každou přestávku nebojácně vyplnili zkušebními partiemi, jako by ještě neprohráli.

Už víme, že první ani poslední nebudeme. Horší je fakt, že nás přeskočili Vašáci hrající na 15. šachovnici proti Vyternovým a že zřejmě neudržíme startovní 11. příčku. Ví bůh, jestli budeme moci vůbec uvažovat o nějakém slušném umístění pro hráče se součtem rtg do 3000, na které jsme si, přiznejme to, trochu brousili zuby. Se Ždychovými jsme si poradili nakonec 1,5 : 0,5. Vašáci naopak oba prohráli, ale překvapení přineslo 4. kolo Mojdlovým, kde Kryštůfek proti Roubíčkovým zabodoval.

Opět svitlo na lepší časy. Jako by předchozí kola nebyla a my opět nastupovali na 11. šachovnici proti Pokorným. Naposledy mi vyšla psychologická finta s remízou v zahájení. Petr tentokrát neomylně bodoval a my se mohli těšit z krásného 1,5 bodu. Jenomže i Vašáci se radovali, a to dokonce ze 2 bodů, které získali na Hegerových. Mojdlovi byli tentokrát liší, a tak dostali navíc hned dva body, i když si moc nezahráli.

6. kolo bylo zapeklité. U mě se jednalo o souboj dřevěných dam. Černá se ale náhle sebrala a rozhodla se, že půjde na pole, které hlídal bílý kůň, a tak bylo takříkajíc vymalováno. Nejenže nás Žegklitzovi potrápili, ale vyzískali na nás 1,5 bodu. Proti dvojčatům komicky nastoupili dva Janové Žirovničtí. Jenomže Vašáci si už pohlídali své soupeře jmenovce a sebrali jim obě výhry. To samé udělali i Mojdlovi, když zvítězili nad Davidem Matoškou i Luďkem Janovským, který mi ve druhém kole srazil hřebínek.

Před posledním kolem byli už známi vítězové a možná i poražení. Nastupujeme už unavení ale stále napjatí proti Filipovým. Cítím, že hraji dobře a proti soupeři mám nějakou tu šanci. Jenže soupeř je mladší, bystřejší a hlavně rychlejší. S plynoucím časem mi ubývá sil a čas je tím, kdo mě zradil. Následná analýza ukáže, že jediným skokem koně hrozila hrozná vidlička na dámu a na věž, o kterou by soupeř nejspíš přišel. Petr tedy zase bod a já zase nic. Ani Vašákům se na 9. šachovnici proti Žegklitzovým moc nedaří a musí se spokojit se stejným výsledkem jako my. Vítězství uniká i Mojdlovým a připisují si ho oba Hegerovi.

Spokojeni s výsledky být rozhodně nemůžeme. Ale o to tu přece nešlo. Ani jsme si nevšimli, že je po turnaji a hodiny ukazují 16. hodin. Suma sumárum perfektní organizace celého štábu byla neuvěřitelná. Losovačky o ceny probíhaly nenápadně a nenásilně. I když jsme na dort ani na bramborovou medaili nedosáhli, sobotu jsme si báječně a smysluplně užili. A navíc na každého něco zbylo a bylo toho víc než dost.

Mé obavy z pravonínské konspirace se nepotvrdily. Přiznávám to odhalení bez mučení a veřejně. Co vám budu povídat. Pravonínská legenda existuje a doufám, že napřesrok si to na ten 5. ročník přijede ověřit velekopa dalších nadšených zvědavců.

VÝSLEDKY TURNAJE

FOTOGALERIE

ZPRÁVA Z PRAVONÍNA

- Kristýna Recinová -