Stříbrná Skalice – Jawa BRODCE C 2,5 : 2,5

Už v sobotu odpoledne po sálovce při posezení na pivku jsem měl špatné myšlenky, že pro nás zápas nedopadne dobře. Vyrazili jsme bez kapitána, který je na horách, a proto tentokrát jel jako řidič Petr Patzner. Vyjeli jsme po 8. hodině a cestou jsme na Nové Hospodě přibrali naši první šachovnici – Jirku Třebického.

Do Skalice jsme přijeli těsně před 9. hodinou a hrací místnost jsme našli rychle. Po přivítání a formalitách hlavní rozhodčí zápasu Bolek Studzinski zahájil zápas. Jako první se ke svému konci přiblížila partie na třetí desce Anna Zlámaná (1341) – Martin Vnouček (1584). Zahájil jsem útok tak už od 10. tahu a v 19. tahu jsem dával mat, takže těsně po zahájení zápasu vedeme 1 : 0.

Další partie na čtvrté desce Žák Daniel (0) – Patzner Petr (1413) byla mnohem zajímavější: Petr přehlédl ztrátu kvality, kterou soupeř bez zaváhání přijal, a jak se ukázalo, byla to chyba. Ihned se rozjela Petrova pěšcová lavina s podporou dvojice střelců, která nepustila černé věže a dámu prakticky z osmé řady a zanedlouho i tato partie skončila naším vítězstvím. Vedeme už 2 : 0 a nic nepřipomíná, že by se tady zrodilo překvapení.

Další partie Heger Zdeněk (0) – Dvořák Jan (1363) směřovala k remíze už od úvodních tahů. Ani jeden hráč se nepokusil o útok, a tak to ani jinak dopadnout nemohlo... Vedeme již 2,5 : 0,5.

Ze dvou partií nám chybí už jen jediný půlbodík k vítězství. Za necelou půlhodinu se k rozuzlení blížila partie Polifka Wilfried (0) – Třebický Jiří (1727). Při opačných rošádách partie slibovala oboustranné útoky. Oba hráči se na ně vrhli, ale rychlejší byl, bohužel pro nás, hráč německé národnosti Polifka, který sice národní ELO nemá, ale disponuje Fide ELO 1850.

Naše pozornost se tedy upřela k poslední rozhodující partii Studzinsi Boleslav (1388) – Černý Jiří (1805). Evidentní ELOvá převaha 400 bodů by se měla projevit a náš hráč by měl zvítězit, ale dopadlo to úplně naopak: v partii ve střední hře Jirka ztratil pěšáka a od té chvíle ztratil iniciativu. Ve většině partie se bránil, nabízel i remízu. Po odmítnutí už Bolek pomalu ale jistě přecházel do vyhrané koncovky, kterou nakonec vyhrál.

Celková remíza je pro nás zklamáním a nejspíš i ztrátou naděje na vítězství v okresní soutěži. Ale nedá se nic dělat. V příštím a zároveň posledním kole RS k nám do Týnce zavítá družstvo Vlašimi C. Doufám, že nedostanou strach a přijedou si pro „procházku“… Musíme se vzchopit a porazit ji, aby ještě nějaká naděje na vítězství žila.

- Martin Vnouček -