Ve Zvoli to neklaplo

Psal se 15. říjen 2017. Je to magické datum, protože něco značí. Značí to, že opět započala nová sezona krajské soutěže. Naše Áčko bylo připraveno, byli jsme připraveni vyrazit do boje za vítězstvím. Los nám do arény jako prvního vpustil nováčky soutěže ze Zvole. Tým se skládal kousíček po kousíčku a nakonec jsme nastoupili v relativně silné sestavě. Bohužel nám to však nevyšlo tak, jak jsme si přáli, ale lepší plichta, než rychta.

První desky se zmocnil Jura a hrál vskutku zajímavou partii, která byla podle jeho slov pro něj lepší, bohužel ale v jednu chvíli přehlédl ztrátu figury, a to už gentlemani nehrají. 1:0 pro Zvoli. Pokud má někdo rád ostré jídlo, rozhodně by se zamiloval do Vojtovy vostřárny. Rychle získal kvalitu, ale po krátkém zkoumání se ukázalo, že jedna věž vlastně vůbec nehraje, takže označení pozice za výhodnou nebylo úplně na místě. Na to však Vojta nedal a nemilosrdně útočil, jeho soupeř však hrál skvěle a nedával nic zadarmo, nakonec však přehlédl kombinaci a prohře se nedalo zabránit. 1:1.

Ke třetí šachovnici si sedl David s ambicemi na vítězství. Ty byly oprávněné už po několika tazích, když jeho figury nemilosrdně útočily na soupeřova krále, který byl v otevřené malé rošádě velmi zranitelný. David ale údajně dvakrát propásl výhru, a tak se musel se soupeřem domluvit na remíze. 1,5:1,5. O té mé není moc co říkat, hráli jsme, vyměnili nějaké lehké figury a v jedné choulostivé situaci jsme oba byli nuceni opakovat tahy, jelikož odbočení by znamenalo vpád do soupeřova týlu, což ani jeden z nás nechtěl dopustit. 2:2.

Pětku hájil Jan Vávra a jako obvykle se topil v časové tísni, když rozdíl mezi ním a soupeřem byl přes hodinu. On si však svoji hru vyseděl a při závěrečné fázi vnikl dámou a věží po křídle za bílého krále a záchrana už možná nebyla. 2:3. Náš matador Milan Holub dokázal naše skóre ještě zvýšit. Jeho pozici jsem neviděl, proto nemohu objektivně zhodnotit. 2:4.

Hrálo se ještě na dvou stolech a stačila nám půlka, jenže Jiří ztratil pěšce už v zahájení a nedokázal nalézt způsob, jak ho získat zpátky. Pěšcová koncovka se stejnými střelci naději taky moc nepomohla a Jiří musel přijmout fakt, že prohrál. 3:4. Poslední nadějí byl Karel. Jeho hře jsem moc nevěřil, zvlášť poté, co měl kvalitu méně. Naději nám do krve vlila jeho schopnost ji získat zpět, ale stále měl pěšce méně. Nakonec přišel i o druhého a bylo zle, remíza už nebyla reálná. 4:4. 

Další výzva nás očekává za 3 týdny a tentokrát musíme zabojovat, abychom si začali zvykat na post v první půli.

Do toho, Brodce!

- Martin Vašák -